Následující den se Anežka nemohla ve škole takřka soustředit. Pořád jí hlavou vrtala promluva otce Marka. „...Ptejte se již teď, co od vás očekává...“ Dokonce, když ji paní učitelka vyvolala z dějepisu, vůbec nic nevěděla. „Anežko, tak nám pověz…
Bylo sychravé nedělní ráno a lehký vánek si pohrával s korunami stromů. Na obzoru bylo vidět vycházející slunce a v jedné malé horské vesničce právě vyběhlo ven jakési děvče, které mělo na sobě ještě noční košilku. Byla to Anežka. Vyběhla z domu…
Vánoce se kvapem blíží, slyšte lidé tichý hlas. Otevřete Králi králů, dokořán svá srdce zas. Duši svou si dobře připrav, ke zpovědi zavítej. A pak už jen malou chvilku na Ježíška posečkej. Gloria vždy zpívej směle, vždyť vyhlížíš Spasitele!
Ty ještě spíš? Svíce už týden svítí, Setkání se blíží zas. A jak jsi moje srdce, připraveno v tento čas? Čekáš, že někdo přijde, neb zahlceno jsi ... Vyhlížíš už Miláčka, či snad ještě spíš? Probuď se a bdi, už je nejvyšší čas!